Jdi na obsah Jdi na menu

O emocích. Strach

 

Článek publikovaný v novém časopise "Jóga dnes".

Z psychoterapeutické praxe

Regresní terapie.

Regresní terapie je jednou z mnoha metod jak poznat a pochopit tendence naší duše. Vede nás k sebepoznání a sebereflexi. Přesto, že moderní věda ještě zcela nepřiznala spojení mezi nemocemi duše a těla je z praxe terapeutů i lékařů zřejmé, že onemocnění těla má svůj počátek v disharmonii naší duše. Proto je důležité, dříve než se tato disharmonie projeví v těle, proniknout do skrytých zákoutí nás samých, tedy naší psýché.   

O emocích.  STRACHObrazek

 

Naše fyzické tělo k poznávání hmoty používá smysly. Naše duše k poznávání světa a hlavně sebe sama používá emoce. K poznání sebe sama, k signálům, které naše duše vysílá, je třeba se naučit být receptivní a otevření.

Nejprve je třeba se vnímat a připustit, že nějakou emoci cítíme. Poté rozpoznat jaká emoce to je a co nám chce vlastně říci. Někdy jsme silou citů natolik zaplaveni, že se nám kvantita prožitků slévá do nekontrolovatelné masy. Práce s duší vyžaduje trpělivost a upřímnost. Nějaký čas nám jistě vydrží obelhávání sebe sama a my můžeme žít v klidu povrchnosti, ale přijdou chvíle a to bez výjimky u každého z nás kdy naší duši zaplaví temné období. Deprese, úzkosti a strach nás doženou do kouta, kde čeká naše vlastní poctivost a ptá se, zdali jsme před něčím neutekli, něco nevytěsnili a zdali žijeme tak, jak nám naše duše velí.

Energie duše tedy obléká specifický kabát, aby pro nás byla srozumitelnější. Strach je jednou ze základních emocí. Vyvěrá z prvopočátku existence, kde je ukryt strach o přežití.  Tento prožitek nás vždy přinutí udělat rozhodnutí. To znamená rozlišit co je v tuto chvíli pro nás správné a co nikoliv. Máme vždy dvě volby. Utéct nebo bojovat. Únik se většinou přetransformuje do emoce smutku. Smutek učí jiné věci než strach. Boj otevře dveře konstruktivním energiím změny.

Specifickým druhem strachu se stávají fóbie, které energie strachu přenesou do určitého místa v duši. Tam je většinou ukryt konkrétní zážitek nebo příběh, který tento druh strachu aktivuje. Příklad. Klaustrofóbie. Strach z uzavřených prostor.  Často spojen s porodním traumatem. Tedy příběhem, kdy jsme přicházeli na svět, a odehrálo se něco, co zrození zkomplikovalo. Uvízli jsme na cestě ven, nemohli jsme projít. Docházel kyslík a naše duše prožila paniku a strach. Strach, že to tělo nezvládne. Strach o přežití. A jsme u prvopočátku.

Další příklad. Obvyklý strach ze samoty. Z opuštění. Opět nás to odvede do určitého místa a příběhu. Po porodu nás umístili do místnosti plné stejných miminek. Ochrana mámy je daleko, jsme sami a máme hlad. Brečíme hlasitě, ale nikdo nepřichází. Duše cítí strach, že tělo umře opuštěné. Opět téma přežití.    

Pokud tedy cítíme strach, je třeba vědět, z čeho strach máme. Uvědomit si jaké téma se otevřelo. A udělat rozhodnutí. Strach nás učí rozhodovat. Převzít zodpovědnost. Ale hlavně strach nás přiblíží k nám samým. K tomu kdo jsme pod povrchem. Učí nás komunikovat s naší duší. Strach není strašák, kterému se máme bránit, ale berla která nás podpírá na cestě k poznání. Pokud se přiblížíme emoci strachu dost blízko, zjistíme jeho tajemství a staneme se přáteli.

ObrazekPokud jsou naše strachy rozpoznány a zpracovány dostáváme se do zlomového okamžiku našeho života. Překročíme duševní poznání a naše duše nás vede k poznání duchovnímu. Strach, kterému musíme čelit v této etapě, má jiný obsah, a učí nás zcela nové zkušenosti. Překonali jsme strach o přežití, víme, že fyzická existence je pomíjivá. Strach, který prožíváme na duchovním prahu, je o tématu ztráty identity. To, že ztratíme tělo, ve kterém žijeme je zřejmé, a stane se součástí naší každodennosti. Avšak to, že ztratíme sebe sama jako uvědomující si bytost, že ztratíme svou vědomou identitu, způsobí hluboké prožitky strachu. Nebojíme se smrti těla, ale bojíme se smrti duše. V duchovní terminologii se jedná o mystickou smrt, psychologie používá název psychospirituální krize. Tento druh strachu po nás žádá absolutní odevzdání. Duše, jež nás až k tomuto prahu dovedla, musí sama sebe položit k nohám božím. Máme jedinou možnost, oddat se. Zde již nefunguje zákon, bojuj nebo uteč. Ale spočiň a zemři. Nabídni svou identitu Bohu a On ti ukáže svou. Šťasten kdo prošel touto zkouškou.  

 

 

Bolest – tak absolutní –

že hmotu pohltí –

 

překlene propast v extázi –

 

až vstoupíš s pamětí

 

kolem – přes ni – na ni –

 

a kráčíš v mrákotách –

 

s jistotou tam – kde kostem svým –

 

bys – kost po kosti – spad.

 

                                             E. Dickinsonová