Markéta Sulánská - POZNEJ SÁM SEBE UVNITŘ

Článek publikovaný v novém časopise "Jóga dnes".

Přicházíme na tento svět jako nepopsaný arch papíru. Tabula rasa. Vidíme svět očima dětské nevinnosti. Očekáváme neočekávané a za každým rohem číhá zázrak. Důvěřujeme ve vedení vesmíru ani o tom nevíme. Víly a mluvící zvířena nám dělá doprovod. Všechno je velké dobrodružství.

 Pomalu si oťukáváme svět, do kterého jsme přišli. Nakonec však zjistíme, že svět si oťukává nás. Že to, s čím jsme sem přišli, nebyl zas tak úplně čistý arch papíru, ale že si s sebou neseme informace z předešlých zrození, které se postupně na výzvy vnějšího světa, otevírají. Zjišťujeme, že náš život je jeden velký plán, dle kterého se určité věci musíme naučit, určité věci opustit a některé nové získat.

To co se však naučí velmi rychle téměř každý z nás, je přizpůsobit se. Nejprve se přizpůsobíme rodině, ve které žijeme. Jejím zvyklostem a zaběhlým vzorcům. Poté se přizpůsobujeme ve škole společnosti a trendům našich spolužáků. Pomalu, ale jistě ztrácíme sebe sama a spoléháme se více na náš rozum než na hlas naší duše. Kontakty se světem víl jsou ta tam a naše nevinnost se změnila v rozumnou střízlivost.   

 Tak se postupně učíme neplakat, nehněvat, nebýt závislí, být úspěšní a pokud možno dokonalí. Společnost nám říká, co máme konzumovat, kde máme sportovat a co mít na sobě. Zařadíme se do davu a jsme spokojení sami se sebou, že jsme ten náš plán zvládli. Rozum je spokojen, ale naše duše uvnitř pláče. Nejprve nahlas a my spadneme do naší první deprese. Jenže společnost má zase návod a zaléčíme volání duše antidepresivy. Pak naše duše pláče potichu a sem tam se něco prosákne do těla jako chřipka, únavy nebo nadváha. Jednou za čas se naše duše, ale opravdu namíchne a udělá nám kolotoč v životě. To je, pro nás, velká příležitost. V ten okamžik se můžeme zastavit a zeptat se sami sebe jednu velmi jednoduchou otázku. Kdo vlastně jsem? Kým bych byl, kdybych neměl žádná omezení? Co je mou pravou podstatou?

Pokud chceme zjistit, kým jsme a proč jsme zde, musíme se vrátit k hlasu naší duše. Je třeba se z davu vyčlenit, posbírané zkušenosti odložit a přestat se zcela spoléhat na to co nám říká rozum. Pokud dáme tomuto životnímu zlomu šanci a vyvážíme hlas intelektu a hlas srdce nastává období naplnění. Už netoužíme být nikým jiným než sami sebou. Nebojíme se kritiky a toho kdo se z nás nakonec vyklube. Jsme k sobě upřímní a pravdivý. Znovu se učíme plakat a hněvat se. Zbavujeme se vzorců davu a vzorců rodiny. Pomohli nám k našemu růstu, neboť byly součástí toho tajemného plánu. Nyní však se otevřela brána nás samých, ve své ryzosti a kráse. Vracíme se k vílám a mluvíme se zvířaty. Čistíme arch, abychom se navrátili ke své nevinnosti. Už to, ale není nevinnost dítěte, která je nevědomá. Ale nevinnost moudrosti, která v sobě našla věčné Světlo a Lásku.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti a patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostal od svého okolí. Když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabude tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost. Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení. Staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

                                                                             Osho