Jdi na obsah Jdi na menu

Dobro a zlo a jejich hranice

28. 9. 2018

Dobro a zlo a jejich hranice

(publikováno v časopise JógaDnes)

 

Pojmy dobra a zla jsou témata nejen duchovních skupin stejně, jako například pravda a spravedlnost. Hranice kde jedno končí a druhé začíná je často individuální a čistě subjektivní. Navíc dobro a zlo se vyprojektovalo do pohádkových příběhů a vytvořilo jakousi černobílou šachovnici postav, které jsou odtrženy od každodenního života.

 

Z duchovního pohledu se hranice mezi dobrem a zlem tvoří charakterovou očistou. To znamená rozlišení mých vlastních pocitů a prožitků vůči vnějšímu světu. Nejprve musím zjistit, které charakterové vlastnosti chci změnit proto, že z mého subjektivního pohledu spadají do kategorie nechtěného, tedy zla.

Příklad. Vím o sobě, že jsem závistivec. To, že to vím, a že si to přiznám je první a velmi důležitý krok ke změně. Většinou ten nejtěžší. Nejprve musím vědět a pak mohu měnit. Pokud je závist zařazena do kolonky negativní je třeba nahlédnout a rozpitvat co obsahuje, najít její smysl a pak už jí nepotřebovat. K čemu je závist dobrá a co o nás říká? Závist je téměř vždy provázena skrytou nebo otevřenou soutěživostí. Proč potřebuji soutěžit a být lepší než ostatní? Odpovědí je mnoho stejně jako lidských bytostí. V každém případě závist souvisí s nedostatkem sebelásky a s pýchou. Obojí jsou důležitými tématy duchovní stezky.

Tímto způsobem pak nakládáme se vším v nás, co chceme z negativního změnit v pozitivního, ze zla vytvořit dobro. Nejprve si uvědomit, nahlédnout do smyslu a pak měnit. Vše kdo jsme a co prožíváme má pro nás určitý smysl a my bychom měli toto klubko rozmotávat a rozvazovat uzlíčky, které se během výchovy a situací v našem životě vytvořily. To, že jsem závistivcem a přiznám si to, je nejlepším krokem k objevování podvědomých vzorců, které brání mému duchovnímu rozvoji.

Stanovení hranice mezi dobrem a zlem je jemná zenová práce a učí nás empatii, sebereflexi a bdělosti. A hlavně změně.

 

Pokud celé téma zevšeobecníme z příkladu vyplývá, že to, co je vědomé a prochází transformací, se blíží k hranici dobra. To co je nevědomé a skryté je v hraničním pásmu zla. Pokud si něco neuvědomuji nebo nejsem schopen prohlédnout tajemství za závojem mé myšlení a mé činy se točí v kruhu negativním.

Schopnost prohlédnout a číst mezi řádky souvisí s mírou rozvinuté empatie. A to vždy. Intuice, vize, telepatie, to vše jsou důležité nástroje, ale bez empatie, schopnosti vcítění nebudeme schopni rozlišit hranici a často budeme zmateně pobíhat mezi obojím.

Proto i falešní proroci, jejichž vize mohou ovládat davy, jsou neschopni této duchovní kvality - empatie a jejich vize jsou pokroucené, lživé a často katastrofické. Jejich energie se pohybuje mezi dvěma světy, jako oni sami.

 

Pokud se nacházíme v transformačním období charakterové očisty jsou pro nás důležité dvě věci. První je uvědomění a uchopení mých vlastních negativní vlastnosti, které mohu změnit a druhá, rozvíjení empatie, vcítění do druhého.

Ve zcela zjednodušené formě je zlo nevědomostí a jako takové neexistuje. Existují jen nevědomí lidé, kteří ve své nevědomosti žijí a fungují. Existují nevědomí vůdci, kteří tuto nevědomost šíří.

Nevědomost nesouvisí se školním vzděláním, ale se schopností zbavovat se vlastních strachů, kterými nás ovládá naše ego.