Co je iluze
(publikováno v JógaDnes)
Mnohé duchovní texty nabádají hledající k uvědomění si, že svět, naše tělo a vše projevené je pouhou iluzí, že neexistují. Mnozí však nesprávně tento duchovní pojem chápou a tím nastane v nitru žáka zmatek. Někteří celou filozofii iluze zavrhnou bez pokusu o hledání významu nebo propadnou nicnedělání.
Pokud je vše iluze, pak nemá smysl nic dělat. Tak vstoupí do úniku před poznáním hmotné reality.
Proč mám chodit do práce, vydělávat, utrácet, pěstovat dobré mezilidské vztahy když je stejně vše iluzí? Žák se pak uchýlí do fáze neúsilí a vytěsní smysl života ve fyzickém těle.
Druhým extrémem je pak odmítnutí stezky úplně, protože jak bych mohl žít s pocitem, že to vše kolem mne neexistuje?
Na duchovní stezce je vždy třeba dojít k pochopení a uvědomování. Stezka je vždy o hledání významů a vnitřním prožitku. Každý sám v sobě musí prožít, co je míněno slovem iluze.
Iluze světa je iluzí tehdy, když sám sebe prožívám jako Vědomí Já Jsem, ve kterém je vše obsaženo. Projevené i Prázdnota.
Pokud si sám sebe prožívám jako Vědomí a má pozornost je namířena do toho stavu, pak vnější svět neexistuje. Teprve až když přenesu pozornost k hmotnému světu, ke svému životu, tak mu dám možnost existence, jako obrazu, který si sám tvořím. Pozoruji-li květinu v záhonu a vzápětí svou pozornost přenesu na třešně na stromě, květina je v tu chvíli neexistující.
Kdyby mi někdo neřekl, že je na Islandu sopka, tak by pro mne neexistoval ani Island ani sopka. Z toho vyplývá, že svět, je jakousi projekcí nás ve Vědomí Já Jsem. Neboli Bůh stvořil svět, aby mohl sám sebe venku pozorovat, tedy k obrazu svému. Iluze nastává tehdy, když Jsem Vědomým, Jednotou a zcela se v tomto stavu rozplynu. Pak už není nic a vše je jen neprojeveným potenciálem. Iluze je pokročilá duchovní praktika, za kterou by se neměl žádný hledající schovávat ale statečně vykročit do dobrodružství hmotné existence s jejími bolestmi i radostmi.
Ovšem naším úkolem není dumat nad iluzí a světem. Pokud jsem se rozhodla projevit se v hmotném těle, nejspíš jsem toužila tento stav z nějakého důvodu prožít a procítit. Proto na tento přechodný čas přijímám zákony hmoty a společenství, i když na nich nejsem závislá a dokonce se s nimi ani nemusím ztotožnit.
Ale jsem zde a mým úkolem je sdílet hmotné, prožívat duševní a plně se v duchovním uvědomovat.
To je dar potenciálu člověka.
Být vším!