Tři posvátné chrámy člověka
Tři posvátné chrámy člověka
Člověk je bytostí trojjedinnou a každá jedna část má své zákonitosti a stupně zasvěcení. Každá má svůj vlastní posvátný chrám, jež se v konečném rituálu spojí v jeden jediný.
Prvním chrámem je chrám hmotný, fyzické tělo. Zde jsou ukryty posvátné orgány a systémy, které poskytují službu chodu chrámu. Zasvěcovacím rituálem je nemoc a její léčení. Skrze poškození a diskomfort člověk zatoužil po poznání a pochopení funkčnosti prvního chrámu. Starobylá moudrost Východu se dnes prolíná s vědeckými poznatky Západu a přináší techniky a možnosti léčení fyzického těla. První chrám je nestabilní, pomíjivý a jeho nepochopení vytváří závislost člověka na svém těle. Je to chrám ega, moci a chtíče. Jeho energie však nese velký potenciál a jeho síla, pokud zduchovněna otevírá brány Nesmrtelnosti.
Druhý, duševní chrám ukrývá mocné energie emocí. Hněv je vnitřním ohněm ochrany, ale také ničivou zbraní ega. Smutek učí prožitku pokory a odevzdání, ale také cyklí své energie v sebelítosti a zkáze. Strach je mocný přítel nebo ničivý padouch. Emoce jdou cestou k prozření nebo spadnou k službě ega. Zasvěcením druhého chrámu je prožitek Lásky. Pokud chceme projít branami zasvěcení náš pohled musí být otočen dovnitř. Poznáváme mapu naší duše pomocí personifikací. Tak, jako má první chrám své orgány, ve druhém chrámu jsou jimi archetypy. Vstoupíme-li do tajemných komnat naší psýché a rozpoznáme smysl prožívaného jsme připraveni na posvátnou půdu Ducha. Touha našeho Srdce po Bohu v nás otevře bránu duchovní.
Třetí chrám je duchovní. Jeho abstrakci lze uchopit pouze skrze uvědomování a nekonečný prožitek všeobjímající Lásky v Duchovním Srdci. Zasvěcení má více rovin. Na průchod branami je třeba pokorné připravenosti neboť tělo i duše překročí řeky Styxu. Smrt ega a pomíjivost těla je hlavním aktem osvícení. Člověk se uvědomí ve své bytosti duchovní. Stává se Vědomým Já Jsem, nesmrtelným a nekonečným bráhmanem. Poslední bránou třetího chrámu vstoupí hledající do prožitku Jednotky a stává se Jí. Chrámy se spojí v Jeden a otevřou schopnosti Tvořivým Sílám. A tak člověk, jež projde a prozře, tvoří sám sobě realitu pomíjivosti. Hra začíná. Nelpí a netrpí. Necítí odpor jen radost z tvorby a možnosti života v nejrůznějších chrámech jež si sám sobě vytvoří. Láska je tvořivou silou a prožívána, je Jedinou, Jednotnou a navždy vším prostupující energií Všehomíra.
Člověk, jež je mnohem více než tělesným chrámem a více než duševním vlněním, překročí rovinu matrixu jíž sám sobě vytvořil aby nakonec na sebe nezapomněl.