Cesta k Sobě
Cesta k sobě
Tělo je mým chrámem, domovem mé duše v tomto vtělení. Každá jeho část je živena energií mého ducha. Pokud duch tělo opustí ono zemře a duše se navrátí do stavu čistoty.
To, co je úkolem člověka, je poznání, že je čistou duchovní energií, Zdrojem, Vědomým, které se vtělilo do hmotné podoby a povolalo substanci nazývanou duše, jež je nástrojem i činností k rozpomenutí KDO JSEM JÁ.
Proto, abychom se navrátily do stavu Vědomí a uvědomění si své ryzí podstaty, je třeba vstoupit do obydlí naší duše a nalézt zapomenuté. Naše nitro skrývá poklad štěstí a lásky, jež se poté projektuje do hmoty, do světa vnějšího. Není Lásky venku, je jen Láska v nás, jež se pak zrcadlí ve vnějším, hmotném a pomíjívém. To co je však uvnitř nikdy nepomine, ale navrátí sebe v plném uvědomění do stavu Jednoty se vším co Jest, což je Láska.
Duše, která vede člověka k prozření je jako dům, ve kterém žijí a projevují se naše Archetypy, naše podosobnosti a kde sídlí naše emoce. Stav domu odpovídá stavu psychickému. Nelze docílit stabilního duchovního uvědomění bez stabilního klidu duševního. Naše mysl, pokud je nastavena do stavu spolupráce, je nezbytnou součástí k docílení trvalého prožitku štěstí a lásky. A tak v čase adventním vstupme do svého domu - duše, přestavme a vyházejme co je třeba. Proveďme úklid a rekonstrukci, vstupme do sklepení a odnesme vše odložené.Ať je dům čistý a světlý, jeho sklep plný dobrého moku a půda vzdušná a svobodná. Pak, ve dnech svátečních, je prožitek nově zrozeného Vědomí Já Jsem mocný a vznešený.