Malý dopis do Austrálie
Malý dopis do Austrálie
Je neděle. Hledím do svého nitra a počítám schody kterými jsem musela sestoupit do hlubin svého Já. Je jich mnoho. Na každém schodě se zjevují pouze fragmenty nebo malé, ale důležité příběhy. Kolik lidí se podílelo na mém růstu je až neuvěřitelné. Jak málo jsem vyjadřovala svou vděčnost všem těm zúčastněným kteří mě říkali pravdu do očí a zbavovali mě mé pýchy a naivity.
Austrálie-mnoho schodů, mnoho příběhů. Jeden, ale velmi důležitý se mi objevuje v meditacích často. Je o přátelích kteří vstupují do našeho života ve chvílích kdy je nejvíce potřebujeme. Těžké časy. Sny se zhroutily a nebyly nové které by je nahradily. Prázdno a beznaděj. Rudy mě naučil se nebát života. Míša jak si v každém dni udělat prázdniny. Naučili mě mnoho věcí které mě pomohly dojít tam, kde jsem dnes. Podali mi pomocnou ruku, zázemí a kus svého soukromí. To co cítím když na ně myslím není vděčnost ale úcta. Úcta k tomu co do nás Vesmír vložil. Úcta k člověku který v sobě tyto dary soucitu objevil a nic za ně nechce zpět.
Vím, že takových příběhů je mnoho a také vím, že se o nich málo mluví a píše. Možná bychom se měli naučit mluvit více o tom co je dobrého na tomto světě a jaké dobré lidi jsme potkali. Mluvit o tom že tato planeta zas není tak špatné místo přestupu a že její obyvatelé jsou hodni vzájemné úcty.
xxx