19. 6. 2011
O vnitřní kráse
Mluvíme-li o vnitřní kráse, mluvíme o kráse naší duše. Naše duše je jemnohmotná substance nás samých, která se projevuje emocemi. Je to databanka zkušeností, pocitů, pádů i vzestupů našeho života současného a životů minulých. Její podstata je tvořena z čistého Světla a Lásky. Naše duše tvoří schody, k našemu duchovnímu Já. Pokud jí nevrátíme její původní čistotu, dary a potenciál našeho ducha nám zůstanou skryty.
Duchovní systémy, esoterické vědy, magické praktiky to vše jsou pomocníci ke komunikaci s naší duší. Proto nás jóga nabádá k meditaci a astrolog nám pomáhá zvolit vhodný čas ke změně. My sami volíme komunikační metodu, která nám zprostředkuje to, kdo jsme, jaké nánosy a přesvědčení stíní krásu duše. Pokud mluvíme s naší duší dostatečně dlouho zjistíme, že jediné po čem touží je…odpuštění. Odpuštění sobě samé a tím i všemu čím prošla. Už nechce být zmítána poryvy záště a nesnášenlivosti, starostmi a strachem. Chce se vrátit domů a my ji to musíme umožnit.
V aktu odpuštění si bereme zpět střípky, které jsme nechali v každém zranění a sobeckosti. Bereme si zpět energii, kterou jsme dobrovolně odevzdali v nejrůznějších situacích našich životů. Stojíme jako pilíř, který nasává a odpouští.
A tak nastane čas odpouštění viděného a vědomého, ale i skrytého a zasunutého. Čas transformace. Čas nelehký a smutný. Pereme špinavé prádlo naší duše a odpouštíme. Odpouštíme sobě. Odhazujeme věci, o kterých jsme si mysleli, že bez nich nemůžeme žít. Odpouštíme si za činy, které jsme učinili z nevědomosti. Odpouštíme.
Odpouštíme tím i každému o kom si myslíme, že ublížil nám a energie naší duše se vrací zpět.
Očištěni a moudřejší se noříme do Světla a Lásky. Víme, že duše to jsem Já. Záře, která z nás proudí, je Láskou samotného Vesmíru. A to je ta vnitřní krása, která je v každém z nás, ať už projevena či skryta. To je vnitřní kráse všeho stvořeného, jejíž hledání dává životu smysl.