Prázdnota
Prázdnota
(publikováno v časopise JógaDnes)
V té plnosti bytí, životních zkušeností a prožitých příběhů se čím dál více objevují prostorná bílá místa. Okolo té vášně života prostupuje nekonečné, poutavé a vnímané nic. Tvary a věci hmotné jsou plny prázdného a tato prázdnota je plná sebe sama.
Vše v prázdnotě vzniká a opět se do ní navrací. Kdo jsem tedy Já? Jsem tvarem? Jsem prázdnotou? Kde existuji? Kde je konec a počátek existence? Uvědomuji si obě skutečnosti současně. Uvědomuji si, existenci. Jsem Vědomím, které si uvědomuje věci projevené i prázdné.
Stvořený svět, mé tělo, emoce, jež prožívám a myšlenky, které si myslím jsou ve mně, v mém vědomém Já. Stejně tak i neprojevené a prázdné je ve mně, tedy ve Vědomí, kterým Jsem.
Toto vše je nejvyšší Skutečností, jíž není možné uchopit myslí, činností rozumu. Pouze aktem uvědomovacím se mohu Vědomím stát.
Zkušenost uvědomění si existence a současně neexistence, projevu i prázdnoty v jednom, je aktem prožitku sebe jako Vědomí v němž se vše odehrává. Poznání nemůže přijít skrze myšlení, ale pouze a jedině přímým prožitkem Pravdy o tom Kdo Jsem Já.
Miluji Prázdnotu stejně jako věci tvarů. Nejsou od sebe odděleny. Neboť Já Jsem ten, kdo je tvoří.
“Moudrý ví, že on sám je cílem a přitom k němu kráčí nekráčením…” Jiří Vacek